Umělec
Narozen v Quincy, Spojené státy americké
Carl Andre: Biografie
Narozen: Quincy, Massachusetts (1935)
Zemřel: 24. ledna 2024, New York City
Národnost: americká
Raný život a vzdělání
Carl Andre se narodil 16. září 1935 ve Quincy v Massachusetts. Jeho otec byl mistrem v návrhu sladovodního potrubí pro lodě.
Studoval v quýnském státním školském systému a později na Phillips Academy v Andover, Massachusetts (1roky 1951–1953).
Během let na Phillips Academy si navázal hluboké přátelství s Hollisem Framptonem, který zásadně ovlivnil Andreovo umělecké směřování prostřednictvím diskusí o umění a představováním dalších umělců.
V letech 1955 až 1956 odrážel Andre v americké armádě v Severní Karolíně.
V roce 1956 se přestěhoval do New York City, kde ho Frampton představil Constantinovi Brâncušimovi a Frankovi Stellovi, což vedlo k jejich společnému sdílenému ateliéru mezi lety 1958 a 1960.
Umělecký rozvoj a minimalismus
Rané vlivy: Andreho raná práce se dřevem byla původně inspirována Brâncušimem. Rozhovory s Frankem Stellou o prostoru a formě však zcela změnily jeho umělecký směr.
Sochy typu „cut“: Při sdílení ateliéru se Stellou Andre vytvořil sérii dřevěných „řezaných“ soch, jako jsou Radial Arm Saw Cut Sculpture (1959) a Maple Spindle Exercise (1959). Stella tehdy slavně poznamenal, že i ty vyříznuté kusy jsou samotné sochy.
Zkušenost z manuální práce: V letech 1960 až 1964 pracoval Andre jako vlakový brakeman a průvodčí pro Pennsylvania Railroad v New Jersey. Tato zkušenost s manuální prací a řádným charakterem železniční činnosti zásadně ovlivnila jeho pozdější sochy i osobní styl (často nosil pracovní overaly).
Poetika a psaní: V období mezi lety 1960 a 1965 se Andre zaměřil především na psaní, což vyvrcholilo vydáním knihy 12 Dialogues (vydáno 1980), což byla společná kniha básní a esejů s Hollisem Framptonem.
Vznik minimalisty: V roce 1965 měl svou první veřejnou výstavu v galerii Tibor de Nagy. Andreovo dílo se stalo synonymem pro minimalismus, jehož znakem je důraz na průmyslové materiály, geometrické tvary a prostorové vztahy. Jeho kontroverzní dílo Lever bylo zahrnuto do zásadní výstavy Primary Structures v Jewish Museum v roce 1966.
Hlavní díla a kontroverze
Významné sochy: Andre je uznáván pro díla jako 144 Lead Square (1969), Twenty-Fifth Steel Cardinal (1974), Stone Field Sculpture (1977, Hartford, CT) a Lament for the Children (1976, Long Island City, NY).
Kontroverze s cihlami: V roce 1972 získala britská Tate Gallery dílo Equivalent VIII, což byla kompozice z ohnivých cihel. Dílo získalo špatnou pověst v roce 1976, kdy bylo po zveřejnění v Sunday Times znehnoťeno modrým potravinářským barvivem, což vyvolalo velkou veřejnou debatu o současném umění a jeho srozumitelnosti.
Reprezentace: Andreho zastupovaly galerie Paula Coopera (New York), Konrad Fischer Galerie (Düsseldorf a Berlín), Sadie Coles HQ (Londýn) a Yvon Lambert Gallery (Paříž).
Osobní život a odkaz
Vztah s Anou Mendietou: Andre se setkal s umělkyní Anou Mendietou v roce 1979. V roce 1985 se vzali, ale jejich vztah skončil tragicky, když Mendieta zemřela po pádu z balkonu Andreova bytu.
Právní spory: Andre byl obviněn z vraždy druhého stupně v souvislosti se smrtí Mendiety, ale v roce 1988 byl na soudním jednání osvobozen, což vyvolalo v uměleckém světě značný skandál.
Kritický odběr: Evoluce kritického chápání díla Carla Andreho je zdokumentována v publikaci About Carl Andre: Critical Texts Since 1965, která obsahuje eseje a recenze vlivných historiků umění a kritiků, jako jsou Clement Greenberg, Donald Kuspit, Lucy R. Lippard, Robert C. Morgan, Barbara Rose a Roberta Smith.
Smrt: Carl Andre zemřel 24. ledna 2024 v New York City ve věku 88 let.
Muzeum
Vystaveno v Milan, Italy
THAT'S CONTEMPORARY: A Milanese Hub for Contemporary Art
Milan, Italy – THAT’S CONTEMPORARY stands as a singular testament to the evolving landscape of Italian art. Founded in 2011, this innovative cultural platform isn’t merely documenting contemporary artistic endeavors; it actively cultivates an independent network connecting artists, galleries, and audiences—a deliberate departure from traditional museum models. Its mission is simple yet profound: to illuminate Milan's dynamic creative spirit and foster a deeper appreciation for modern art forms.
Mapping the Scene:
Launched as a response to the need for centralized artistic mapping, THAT’S CONTEMPORARY swiftly established itself as the go-to resource for discovering exhibitions and emerging talent within Milan.
Bridging Connections:
Unlike conventional institutions focused on preservation, THIS platform prioritizes engagement—facilitating dialogues between artists and collectors alike.
Collection Highlights & Artistic Explorations
While lacking a permanent collection in the traditional sense, THAT’S CONTEMPORARY offers visitors an immersive journey into Milanese contemporary art. The platform champions exhibitions showcasing diverse mediums—photography, sculpture, installation art—often featuring groundbreaking perspectives on societal issues and artistic experimentation. Notably, explorations of architectural spaces like Viafarini contribute to this experience, highlighting innovative approaches to gallery design and fostering stimulating conversations about artistic presentation.
Featured Works:
Among the showcased pieces are captivating artworks such as Gerhard Richter’s ‘Domplatz, Mailand,’ a masterful black & white photograph capturing Milanese grandeur—a testament to realism infused with aged aesthetic qualities.
Fashion Forward Inspiration:
Águeda Isabel Ruiz de la Prada’s ‘Dress with Synthetic-Suede Squares,’ presented during Milan Fashion Week, exemplifies the platform's commitment to showcasing artistic collaborations and pushing creative boundaries.
Notable Artists & Creative Voices
THAT’S CONTEMPORARY spotlights Italian artists who are shaping the future of art. Massimo Kaufmann, renowned for his expansive paintings, embodies the spirit of Milanese artistic tradition while simultaneously embracing innovation. Similarly, elisabetta gut's sculptures and installations delve into themes of confinement and fragility—reflecting a thoughtful engagement with contemporary concerns. Daniele Innamorato’s collaborative work as founder of Kings Collective underscores the platform’s dedication to fostering collective creativity and pushing artistic boundaries.
Viafarini: An Architectural Canvas
The Viafarini gallery complex serves as an integral part of THAT’S CONTEMPORARY's narrative. Designed by architect Marco Zanuso Jr., this building embodies Milanese architectural modernity—a space deliberately conceived to stimulate artistic dialogue and showcase experimental exhibitions. Its expansive layout encourages exploration and contemplation, mirroring the platform’s ethos of fostering engagement with cutting-edge art.
A Unique Perspective on Contemporary Art
THAT'S CONTEMPORARY distinguishes itself from conventional museums by prioritizing active participation and disseminating knowledge beyond physical walls. It operates as a dynamic online resource—a vibrant hub for artistic discovery—solidifying its position as an indispensable guide for anyone wishing to experience Milan’s flourishing contemporary art scene.
