Autorská práva Toto dílo je volno v rámci veřejného vlastnictví. Thomas Phillips zemřel(a) v roce 1845; autorská práva trvají 70 let po smrti umělce, takže vypršela v roce 1915.
V kontextu
Charles Dibdin — Thomas Phillips
Horní řada: roky. Dolní řada: věk umělce na začátku a na konci každého období — 0 při narození, 75 při smrti.
Shaded: životopis Thomas Phillips (1770–1845) každý obraz s datem vzniku, dekáda po dekádě
První díla: až do 1808 Hlavní období tvůrčí činnosti: 1808–1834 Pozdní díla: od 1834
Tyto tři pásma rozdělují díla s uvedeným datem na první čtvrtinu, prostřední polovinu a poslední čtvrtinu. Nejedná se o kompletní tvorbu daného umělce: úzká pásma mohou představovat spíše mezery v záznamech než období nečinnosti. Ty samé roky, v nichž se odehrává život umělce
U tohoto záznamu není uvedeno přesné datum — vzhledem k délce života umělce a stylu díla, jaké desetiletí byste odhadli?
Vyberte si jedno z výše uvedených děl: uveďte dvě věci, které má společné s tímto dílem, a jednu věc, ve které se liší.
Další díla, která se k tomuto hodí: wikioo.org/cs/art/similar/thomas-phillips-charles-dibdin-9CWC2T-en/
Určeno podle obrazu
Hlavní barva
Black #090705
Katalogizovaná paleta
Tyto barvy v rámci celé umělecké palety Najděte další obrazy podle barvy
Deset nejvýznamnějších zemí
Najděte na mapě tři nejtmavší země. Nachází se v některé z nich muzeum, které toto malířské dílo uchovává? Napište jeden důvod, proč by se na něj mohli dívat lidé z dalekých krajin.
Tyto práce společně si nárokují 50,3% veškeré pozornosti, kterou obrazy tohoto umělce obdržely za posledních dvanáct měsíců. Katalog obsahuje 288 děl tohoto umělce, z nichž 59 byla prohlédnuta alespoň jednou. Tento obraz se řadí na 10 místě, přičemž si připomíná 2,6% této pozornosti (200 návštěv). Stále stejné, měsíc po měsíci
Sloupce měří pozornost, nikoliv kvalitu. Vyberte dílo na vrcholu a toto: uveďte jednu věc, která by mohla způsobit, že si obraz získá slávu mimo to, jak je vymalovaný.
Umělec a muzeum
Narozen(a) v Dudley, Spojené království
Thomas Phillips, narozený v Dudley, Worcestershire, v roce 1770, se z relativně skromných začátků vypracoval na významnou postavu britského uměleckého prostředí konce 18. a počátku 19. století. Jeho raná umělecká výchova nebyla v tradičním smyslu malířství, ale spíše řemeslo sklářského malování pod dohledem Francis Egintona v Birminghamu. Tato základní zkušenost ho zasytila pečlivostí pozornosti k detailu a pochopením barvy a světla, které by později charakterizovaly jeho portrétovou tvorbu. Klíčový okamžik nastal v roce 1790, kdy Phillips vyrazil do Londýna, vybaveno doporučením od Benjamina Westa, vedoucího umělce té doby a klíčové postavy Královské akademie. Westova rada mu otevřela dveře, zajistila mu zaměstnání na malovaných skleněných oknech v kapli svatého Jiří ve Windsorském hradu – projekt, který mu umožnil zdokonalit své dovednosti v rámci rozsáhlého architektonického kontextu. Tato raná zkušenost s velkoformátovou dekorativní prací jistě ovlivnila jeho kompoziční cit a ocenění vyprávěcího umění v umění. V roce 1791 Phillips formálně nastoupil na Královskou akademii, což značilo začátek jeho formální umělecké vzdělávání a integraci do zavedeného uměleckého světa.
Phillips rychle našel své místo v portrétu, i když se musel vyrovnat s konkurenční krajinou již obsazenou proslulými umělci jako Thomas Lawrence a John Hoppner. Zpočátku byli jeho modelové převážně neznámí jedinci, ale díky oddanosti a dovednostem postupně stoupali společenským stupněm, přitahovali si stále více významných osobností do svého ateliéru. Jeho styl se vyznačoval pečlivou realističností, odrážející vliv raného školení ve sklářském malování a převládajících uměleckých vkusech éry. Vlastnil schopnost zachytávat nejen fyzické podobnosti, ale také něco z charakteru a intelektu modelů. Tato dovednost se ukázala zvláště cennou při portrétování „geniálů“ – vědců, spisovatelů, básníků a průzkumníků – kteří se stal opakujícím se tématem v jeho díle.
Phillips byl obzvláště fascinován lidským psychologickým podtextem, který se projevoval v jemných názncích emocí a myšlenek. Jeho portréty nebyly pouhými obrazovými reprezentacemi; byly pokusy zachytit esenci dané osoby, její osobnost a vnitřní svět. V tomto ohledu se Phillips inspiroval dílem romantických malířů, kteří kladli důraz na emoce a subjektivní zážitky. Jeho práce se vyznačovaly hlubokým porozuměním lidské povaze a schopností vyjádřit složité emoce prostřednictvím obrazu.
V roce 1804 nastal pro Phillipsa významný obrat v jeho kariéře s jeho zvolením za asociálního člena Královské akademie, společně s Williamem Owenem. Tato uznání posílila jeho pozici v uměleckém establishmentu. Krátce poté se přestěhoval do 8 George Street, Hanover Square, prestižní adresy, která měla být jeho domovem a ateliérem po následujících čtyřicet let. Jeho klientela se dále rozšiřovala, zahrnovala členy královské rodiny a šlechtu. Maloval portréty princů Walesa (pozdějšího Jiřího IV.), Marchioness of Stafford a Lorda Thurlowe, mezi dalšími. Velmi slavný portrét z této doby je ten od Williama Blakea, který se nyní nachází v Národní galerii portrétů – dílo oceňované pro svou citlivou reprezentaci básníkovy intenzivního pohledu a vizionářské duše. V roce 1808 Phillips dosáhl plného akademického postavení, kdy předložil své umělecké dílo Venus and Adonis, považované za jeho nejimaginativnější kompozici, která se odchýlila od pouhých portrétů do ambicióznějšího vyprávěcího malířství.
Phillipsův vliv na umělecké prostředí přesáhl jeho vlastní obrazy. V roce 1825 byl jmenován profesorem malby na Královské akademii, kde vystřídal Henryho Fuseliho – pozici, kterou zastával do roku 1832. Tato role mu umožnila sdílet své znalosti a odborné zkušenosti s nadějnými umělci a utvářet další generaci britských malířů. Publikoval Lectures on the History and Principles of Painting v roce 1833, nabídkou poznatků do jeho umělecké filozofie a pedagogického přístupu. I když jeho pozdější roky přinesly mírný pokles veřejného uznání, Phillips zůstal respektovanou osobností v umělecké komunitě až do své smrti v roce 1845. Jeho dědictví nespočívá pouze v mnoha portrétech, které vytvořil – zachycujících podobnosti mnoha významných osobností jeho doby – ale také v jeho závazku k uměleckému vzdělávání a přínosu rozvoji britského portrétu. Zůstal po svém s dílem, které odráží jak technickou zručnost, tak intelektuální zvědavost umělce hluboce zapojujícího se do kulturního kontextu své doby.
Vystaveno v Londýn, Spojené království
National Portrait Gallery byla založena v roce 1856 jako velkolepé vyjádření národní hrdosti. Drží si status pravděpodobně první národní veřejné galerie na světě, která se věnuje výhradně portrétnímu umění. Ačkoliv byla tato instituce založena v polovině 19. století, oficiální otevření muzea se uskutečnilo 15. ledna 1859. Toto rané období znamenalo začátek dlouhodobého úsilí o zachování podob těch, kteří formovali britskou historii.
Instituce prošla významnými přesuny, aby uspokojila svou rostoucí přítomnost v Londýně ve Spojeném království. V roce 1896 se galerie přestěhovala na svůj současný์ místě na St Martin's Place, jenž se nachází těsně u Trafalgar Square. Toto přesun umožnil sbírce najít trvalý domov v kulturním srdci města. Historie tohoto místa je úzce spjata s proměnlivými potřebami sbírky, která se snaží dokumentovat tváře národa skrze staletí.
Účel National Portrait Gallery zůstává zakořeněn v paměti a poznání významných postav. Tím, že tyto podoby shromáždí na jednom místě, instituce vytváří fyzický záznam identity a vlivu. Sbírka vyrostla ze svého původního malého souboru do rozsáhlého spektra děl, mezi které patří:
Malby z 16. století
Fotografické studie
Sochy
Vltavské tisky
Architektura National Portrait Gallery ztělesuje ambice a sebevědomí viktoriánské éry. Budova navržená E.M. Barem a otevřená v roce 1856 disponuje majestátní elegancí, kterou definuje její fasáda z portlandského kamene. Tato budova, klasifikovaná jako Grade I, zůstává významným bodem na mapě Londýna a díky pečlivé zachráně si udržuje svůj historický charakter. Exteriér odráží období nesmírné národní hrdosti a poskytuje pevné, důstojné kulisy pro tváře, které jsou uchoveny v jejích zdech.
Uvnitř vytváří původní půdorys specifický rytmus pohybu. Velkolepé sály nabízejí pocit monumentálnosti, zatímco menší, intimnější galerie umožňují detailnější pozorování jednotlivých postav. Toto uspořádání vybízí k tiché kontemplaci vystavených postav. Prostorový design podporuje plynulý pohyb, který vede oko skrze různé éry britské historie a využívá samotnou architekturu k tomu, aby rámovala životy těch, kteří jsou zde zobrazeni.
Tato sbírka zahrnuje přes 4 000 portrétů, které mapují dějiny Spojeného království. Díla pokrývají široké spektrum médií, od malby a sochařství až po miniatury, grafiku a fotografie. Výběr zahrnuje ztvárnění britských monarchů i významných literárních postav, což nám umožňuje pozorovat tváře, které formovaly identitu národa. Každý kus má svou vlastní, neopakovatelnou přítomnost – od formální vážnosti, kterou vyzařuje královský portrét, až po intimní detailismus miniatury.
Umělecké přístupy se v jednotlivých galeriích vyvíjejí a výrazně se od sebe liší. Raná díla často spoléhají na symboliku a bohaté kostýmy, které slouží k vyjádření společenského statusu. S postupem sbírky se však středobod pozornosti přesouvá k zachycení psychologické hloubky a vnitřního života subjektu. Tento evoluční proces je zřetelně patrný v přechodu od tradičních olejomalben k integraci fotografie. Galerie přijímá fotografii jako mocné médium, které dokáže zachytit podobnost a osobnost s jiným druhem okamžitosti, než jaký nabízí štětec na plátně.
Henry VIII a Henry VII, 1537 – Hans Holbein mladší
Portrét Alžbedy I., královny Anglie, 1575 – Nicholas Hilliard
Mary Cassatt, 1884 – Edgar Degas
George Washington (Lansdowneův portrét), 1796 – Gilbert Stuart
Dílo Hanse Holbeina mladšího nazvané Henry VIII a Henry VII, vytvořené kolem roku 1537, dominuje prostoru svou neochvějnou, historickou váhou. O něco blíže se setkáváme s portrétem Alžbedy I., královny Anglie z roku 1575, který nakreslil Nicholas Hilliard. Tento snímek nabízí jiný druh autority, definovaný precizností a specifickou estetikou Tudorovského dvora. Tato díla slouží jako přímé mosty do šestnáctého století a zachycují podoby panovníků, kteří přímo formovali samotnou identitu národa.
Sbírka je rovněž bohatá na významné příklady portrétního umění pozdního eighteenthého a raného devatenáctého století. Gilbert Stuart ve svém díle George Washington (Lansdowne Portrait z roku 1796 a ve své ztvábnění Martha Dandridge Custis Washington z roku 1825, představuje fascinující studii formální důstojnosti tehdejší éry. Tyto obrazy v sobě nesou tichou sílu, která přetrvává staletími, přičemž precizní tahy štětcem odhalují hluboký zájem o charakter a jemné nuance výrazů svých modelů.
V pozdějších obdobích pak vynikají díla Johna Singera Sargenta, která vyzařují nevídanou psychologickou hloubku. Jeho portrét Henryho Jamese z roku 1913 a portrét čestného Josepha Chamberlaina z roku 1896 demonstrují posun k zachycení vnitřního života modela. Tyto malby nejsou pouhým záznamem tváře; jsou záznamem samotné přítomnosti. Interakce mezi světlem a stínem v těchto pozdějších dílech vytváří pocit okamžitosti, který zůstává hmatatelným pro každého, kdo před nimi stojí.
Nedávná transformace, kterou prošlo National Portrait Gallery a která byla dokončena v červnu 2023, představuje zásadní posun v tom, jak instituce interaguje se svým okolím. Tato éra obnovy byla řízena strategií reorientace, restaurace a revitalizace, jejímž cílem bylo umístit veřejnost do samotného srdce zážitku z návštěvy galerie. Díky odstranění vnitřních stěn a posílení konstrukce se projekt úspěšně podařilo zvětšit veřejný prostor o 18 %. Výsledkem je otevřenější prostředí, které usnadňuje jasnější spojení mezi návštěvníkem a sbírkou.
Dostupnost byla hlavním tématem těchto architektonických zásahů. Vytvoření nového, plně přístupného vchodu na severní fasádě zásadně změnilo způsob, jakým budova navazuje na město. Tento vstup, zdoběný třemi čtyřmetrovými bronzovými dveřmi s rytinami vytvořenými Tracey Emin, poskytuje důstojné místo přitažení, které propojuje galerii s ulicemi Charing Cross Road a Soho. Tyto změny měly měřitelný dopad na komunitu, nebož od znovuotevření bylo zaznamenáno celkem 300% zvýšení počtu návštěvníků se zdravotním postižením. Renovované prostory působí mnohem vstřícněji a nabízejí pocit otevřenosti, který v historické původní dispozici chyběl.
wikioo.org/cs/art/download/thomas-phillips-charles-dibdin-9CWC2T-en/
Zaměřte se pozorně
Charles Dibdin — Thomas Phillips
Odpovídejte vlastními slovy. Neexistují zde žádné špatné odpovědi – pouze odpovědi, které dokážete vysvětlit.
Napište krátký odstavec o tomto uměleckém díle. Vycházejte při psaní z faktů uvedených v předchozích částech tohoto průvodce a ze svých předchozích odpovědí.
Stránka Náhled v prostoru díla „Charles Dibdin“ vám umožňuje prohlédnout si umělecké dílo před objednávkou.
Stránka Rentgenové snímky díla „Charles Dibdin“ od Thomas Phillips nabízí interaktivní prohlížeč, který vám umožňuje procházet jedenácti optickými vrstvami obrazu, včetně pohledu ve stylu rentgenu.
Autorskoprávní status díla „Charles Dibdin“ od Thomas Phillips je jasný: toto dílo spadá do v rámci volného užití – autorská práva vypršela. Jeho umístění v instituci National Portrait Gallery tento stav nemění.