Polymath literatur a umění
William Hazlitt byl postavou, která v celém svém životě propojovala nesourodé světy, od literárního kritika a dramaturga až po malíře, společenského komentátora a filozofa. V dějinách anglického jazyka je dnes uznáván jako jeden z největších esejistů a kritiků, který stojí v rovni takových velikánů, jako jsou Samuel Johnson či George Orwell. Jeho přínos však nebyl omezen pouze na literaturu; byl si rovněž ceníčem nejvýraznějším uměleckým kritikem své doby.
Jeho umělecká cesta zahrnovala i práci bludného malíře, který putoval za živobytím. Pod vedením svého bratra Johna, zdatného portrétního malíře, se Hazlitt začal věnovat portrétní tvorbě, v níž často odkazoval na mistrovský styl Rembrandta. Jeho talent byl tak znatelný, že portrét jeho vlastního otce byl přijat k výstavě samotnou Královskou akademií. V roce 1802 pak putoval do Paříže, aby v muzeu Louvre studoval a věrně kopíroval díla starých mistrů.
Literární a filozofické uvažování
Intellektuální život Hazlitta byl charakterizován hlubokým zkoumáním myšlenek různých filozofů a vydáváním několika zásadních děl, která formovala tehdejší intelektuální diskurs:
- An Essay on the Principles of Human Action: Being an Argument in favour of the Natural Disinterestedness of the Human Mind (1805)
- Free Thoughts on Public Affairs (1806)
- The Eloquence of the British Senate (1807)
- A New and Improved Grammar of the English Tongue (1809)
- Table-Talk
- Characters of Shakespear's Plays (1817)
Jako novinář se aktivně podílel na vydávání periodik, jako byla The Examiner, The Morning Chronicle či The Edinburgh Review. Jeho literární tvorba se šířila širokými spektry témat, od hlubokých studií o Shakespearovi a Miltonovi až po pronikavou politickou a sociální kritiku.
