Původy a dějiny Kapitolských muzeí
Kapitolská muzea představují nejstarší národní muzeum na světě. Kořeny této unikátní sbírky sahají až do roku 1471, kdy papež Sixtus IV daroval lidu Říma skupinu antických bronzů z Lateránu. Tento čin položil základy pro vznik veřejného archivu umění a archeologie na Kapitoli. Od tohoto původního daru se instituce vyvinula v významný městský komplex sídlící v srdci Říma v Itálii.
Ačkoliv sbírka vznikla již ve 15. století, přístupnost muzea se zásadně změnila za pontifikátu Klimenta XII. V roce 1734 otevřel muzeum veřejnosti, což rozhodnutí pomohlo definovat roli této instituce při zpřístupňování historických artefaktů občanům. Rozvoj muzeí byl od počátku úzce spjat s historií města i správou Kapitoli.
Architektura Kapitole
Muzejní komplex se nachází na Kapitole v Římě v Itálii. Celá architektonická kompozice je soustředěna kolem náměstí Piazza del Campidoglio, které v roce 1536 navrhl geniální Michelangelo. Toto náměstí tvoří strukturální rámec pro obklopující budovy, mezi které patří Palazzo Senatorio, Palazzo dei Conservatori a Palazzo Nuovo. Celkový návrh odráží mistrovskou a záměrnou orchestraci prostoru a formy.
Palazzo dei Conservatori bylo postaveno uprostřed 16. století a později prošlo přestavbou pod dohledem Michelangela. Čelí Palazzo Nuovo, které bylo vybudováno až ve 17. století. Tyto dvě budovy představují hlavní pilíře celého komplexu. Architektonická harmonie tohoto místa je definována vztahem mezi těmito fasádami a centrálním náměstím.
Fyzické propojení jednotlivých částí komplexu zajišťuje podzemní galerie. Tento průchod vede pod náměstím, spojuje různé budovy a umožňuje pohyb napříč celým areálem. Strukturální složení kopce tak integruje tyto historické vrstvy do jednoho, kohezivního prostředí.
Mistrovská díla sbírky muzeí
Sbírka v sobě nese řadu bronzových a mramorových děl, která definují římský příběh. Jezdecká socha Marka Aurelia, bronzové dílo původně postavené roku 175 n. l., zůstává ústředním bodem celého prostoru. Její měřítko a precizní detail nabízejí přímý pohled na imperiální autoritu. V její blízkosti Kapitolská vlčice zobrazuje vlčici kojící Romula a Reme, scénu klíčovou pro legendu o vzniku Říma. Tato bronzová socha představuje jeden z fundamentálních symbolů počátků tohoto města.
Mramorová díla v této sbírce představují hlubokou studii lidské postavy a emocí. Kapitolská Venuše vyzařuje krásu, lásku a plodnost skrze své graciózní proporce. Naproti tomu Umírající Gal nabízí tragické ztvárnění porážky a lidského utrpení. Tato díla demonstrují šíři spektra klasické sochařské umění, od ideální srace až po ztvárnění intenzivního fyzického i emocionálního boje. Významnou součástí sochařského souboru zůstává také kolosální hlava Konstantina.
- Madona s dítětem a svatým Janem, 1528 - Garofalo
- Kristus a cizokupka, 1528 - Palma Vecchio
- Jan Křtitel, 1602 - Cecco Del Caravaggio (Francesco Buoneri)
- Šlehání, 1592 - Jacopo Tintoretto
- Čarodějnice, 1646 - Salvator Rosa
Rozmanitá umělecká a archeologická sbírka
Sbírka v těchto muzeích zahrnuje široké spektrum uměleckých prostředků, od nádherných obrazů stylů renesance a baroka až po významnou soustavu bronzových soch. Tato bronzová díla nám nabízejí fascinující pohled do politického a vojenského života římské éry. Vedle nich jsou v galeriích uchovávány překvapivé množství mramorových soch, které představují jak idealizované tvary, tak realistické ztvárnění lidských emocí.
Lapidární galerie v sobě skrývá sbírku epigrafických nálezků, včetně fragmentů městských dekretů a osobních příběhů, které nám skrze tyto kusy umožňují nahlédnout do každodenního života starověkých Římanů. Muzeum dále spravuje významnou sbírku antických mincí, jež představují hmatatelný odkaz na ekonomickou a sociální historii města. Tyto vzácné artefakty jsou vystaveny v prostorách Palazzo dei Conservatori a Palazzo Nuovo.
- Madona s dítětem a svatým Janem, kolem roku 1528 - Garofalo
- Škrcení, 1592 - Jacopo Tintoretto
- Čarodějnice, 1646 - Salvator Rosa
