The Eclipse Ručně malovaná olejná reprodukce

Alma Thomas: Život v barvách

Příběh Almy Thomas je oslavou barev, která se vyvinula z hlubokého spojení s rytmem života a přírodou. Její cesta nezačala v ateliéru, ale v srdci rodiny, která hledala bezpečí a příležitosti. Alma Woodsey Thomas se narodila v roce 1891 v Columbusu ve Georgii jako nejstarší ze čtyř dětí. Její rodiče, podnikatel John Harris Thomas a návrhářka šatů Amelia Cantey Thomas, ji vychovávali v prostředí, které v ní budilo umělecké záruky. Kvůli rasovému násilí a snaze o lepší vzdělání se rodina přestěhovala do čtvrti Logan Circle ve Washingtonu, D.C., což se stalo zásadním bodem v její budoucí cestě.

Již od raného dětství se v Thomasové projevoval neuhlazitelný umělecký talent; doma vytvářela loutky a sochy, které byly předzvěstem její budoucí abstrakce. Po studiu na Armstrong Technical High School, kde podnikla své první formální výcviky, se vydala cestou pedagogiky. Na Miner Normal School se zaměřila na výchovu předškoláků, což byla cesta, která ji později vedla k neuvěřitelné kariéře v oblasti vzdělávání umění.

Její umělecký vzestup byl neoddělitelnou součástí jejího života jako učitelky. Po letech působení v Marylandu a Wilmingtonu se v roce 1921 rozhodla pro radikální krok: zapojila se do studia na Howardské univerzitě. Ačkoliv začínala jako studentka domácí ekonomiky, pod vedením Jamese V. Herringa se její směr rychle změnil směrem k jemnému umění. V roce 1924 se stala historickou postavou, když získala titul z volných umění jako první absolventka tohoto programu na Howardské univerzitě.

Po dobu více než třiceti let, od roku 1924 do 1960, Thomasová věnovala svou energii výuce na Shaw Junior High School. Vytvořila tam živoucí komunitní program, který zahrnoval loutkové představení i tvorbu vánočních přání pro veterány. Mezitím si však neustále prohlubovala své vlastní vize. Studia na Columbia University pod vedením Jacoba Kainenů a pozdější vlivy na American University ji formovaly směrem k abstraktnímu vyjádření. Její styl se vyvinul od reprezentativních forem k fascinující abstrakci, která čerpala inspiraci z západoafrického malířství, byzantských mozaik a hlubokého pohybu barevných polí.

V pozdějších letech své tvorby se Alma Thomas stala průkopnicí školy Washington Color School. Její díla jsou charakteristická vibracemi, rytmem a odvážným použitím barev, které připomínají tanec světla. Často hledala inspiraci v přírodě, vesmíru a hudbě, přičemž její práce odrážely atmosféru venkovské krajiny, kterou s přítelkyní Delilah Pierce objevovala při společných cestách. Její dílo „Watusi (Hard Edge)“ je fascinujícím příkladem toho, jak dokázala reinterpretovat inspiraci Matissem a přinést ji do zcela nového, abstraktního rozměru.

Její skutečný triumf přišel však až po odchodu z pedagogické služby v roce 1960. Po letech tiché práce se její umění projevilo v plné síle. V roce 1972 dosáhla historického milníku, když se stala první afroamerickou ženou, která měla sólo výstavu v Whitney Museum of American Art a v Corcoran Gallery of Art v jednom roce. Alma Thomas tak nejen prolomila rasové bariéry v uměleckém světě, ale zanechala po sobě odkaz, který oslavuje svobodu barvy, rytmus existence a neúprosnou snahu o vyjádření vlastní vnitřní krásy.

Rané životní období a vzdělání

Příběh Alma Thomasové začal v roce 1891 v Georgii, ve městě Columbus, kde se narodila jako nejstarší z čtyř dětí.
Její kořeny sahají do rodiny, kterou tvořili podnikatel John Harris Thomas a návrhářka oblečení Amelia Cantey Thomas.
V roce 1907 byla rodina nucena opustit své domov a přesunout se do čtvrti Logan Circle ve Washingtonu, D.C., což byl krok motivovaný nejen snahou o lepší vzdělávací příležitosti, ale také rostoucím napětím a rasovým násilím v Georgii.

Umělecké nadání se v ní projevovalo již od nejbližších let, kdy si doma vytvářela vlastní loutky a malé sochy.
První oficiální kroky ve světě umění podnikla na střední odborné škole Armstrong Technical High School, kde měla možnost absolvovat své první formální výtvarné hodiny.
Její cesta k formálnímu vzdělání pokračovala na Miner Normal School (později University of the District of Columbia), kde v letech 1911 až 1913 studovala pedagogiku se zaměřením na výchovu předškoláků.

Kariéra pedagogičky

Cesta za vzděláváním a uměním
Thomasová svou profesní dráhu rozpoczęla jako náhradní učitelka ve státě Maryland, než si v roce 1914 zajistila stálou pracovní pozici. Mezi lety 1916 až 1923 působila jako učitelka v mateřské škole v Thomas Garrett Settlement House ve Wilmingtonu v Delawairu. V roce 1921 se rozhodla pro studium na Howardské univerzitě, kde původně studovala domácí ekonomiku, ale brzy poté pod vedením Jamese V. Herringa převedla své zájmy na ryzečké umění. Průlomová absolventka: V roce 1924 získala na Howardské univerzitě bakalářský titul v oboru výtvarné umění, čímž se stala první absolventkou programu výtvarného umění na této univerzitě.

Své poslání učitelky Thomasová naplno realizovala po dobu více než třiceti let na střední škole Shaw Junior High School (1924–1960). Během této éry vybudovala inspirativní komunitní umělecký program, který zahrnoval například loutkové představení nebo tvorbu válečných přání navržených studenty pro veterány. Své vzdělání dále prohlubovala ziskem magisterského titulu z pedagogiky v oblasti umění na Columbia University v roce 1934 a následně pokračovala ve studiích na American University pod vedením Jacoba Kainen (1950–1960).

Vývoj uměleckého stylu a vlivy

Raný styl: Thomasové rané dílo bylo reprezentativní, avšak její styl se postupně vyvíjel směrem k abstrakci díky studiu pod vedením Herringa a Lois Mailou Jones.

Její tvorba byla hluboce ovlivněna širokou škálou estetických prvků; čerpala inspiraci z západoafrických malířských tradic, byzantských mozaik a hnutí barevných polí (color field movement).

Zásadní vliv na její umělecký směr měl také kontakt s dílem školy New York School a expresionismem v rámci studia na American University.

Nezastálou inspiraci pro ni představovaly i Matisseovy výřezy, což se projevilo zejména v jejím novátorském přetvoření díla „Hlemýžd“ v její vlastním obrazě „Watusi (Hard Edge)”.

Zralé dílo a umělecký styl

Malby barevných polí: Thomasová si vybudovala jméno díky svým živobným, abstraktním malbám v duchu barevných polí, které jsou charakteristické fascinujícím vzorem, rytmem a odvážným využitím barvy. Její tvorba často odrážela témata inspirovaná krásami přírody, nekonečnem vesmíru a harmoniemi hudby. Mezi její významná díla patří například „Watusi (Hard Edge)“, „Celestial Fantasy“, „Wind and Crepe Myrtle Concerto“ či „Sky Light“. Často hledala inspiraci v tom, jak světlo a atmosféra ovlivňují venkovské krajiny, což nejčastěji dělala během výletů na venkov s její přítelkyní Delilah Pierce.

Uznání a odkaz

Pozdní uznání: Thomas si významné uznání získala až po svém odchodu do důchodu z pedagogické práce v roce 1960. Její první retrospektivní výstava se uskutečnila v roce 1966 v Galerii umění na Howardově univerzitě pod kurátorským vedením Jamese A. Portera.

Průlomová výstava: Rok 1972 se stal pro ni milníkem, kdy se stala první afroamerickou ženou, která měla v rámci jednoho roku uspořádat samostatnou výstavu jak ve Whitney Museum of American Art, tak v Corcoran Gallery of Art.

Thomas zemřela v roce 1978 a zanechala po sobě odkaz průkopnické umělecké osobnosti, která se odmítla nechat svazovat štítky a věrně se držela své vlastní tvůrčí vize.

Historický význam: Dílo Almy Thomas překonalo rasové bariéry v uměleckém světě a významně přispělo k rozvoji abstraktního expresionismu a malby barevných polí (color field painting).