Herman Kruyder

Život a kořeny Hermana Kruydera

Příběh Hermana Kruydera začíná v Nizozemsku, kde přišel na svět v roce 1881. Zatímco některé záznamy umísťují jeho počátky do Baarnu, jiné naznačují, že se narodil v Lage Vuursche. Toto rané období jeho života připravilo půdu pro existenci zcela zasvěcenou štětci a skicáku. Čas plynul v tichém odhodlání a on nakonec našel svou cestu do rušných ulic Amsterdamu, kde v roce 1935 i svůj pozemský život ukončil.

Jeho tvůrčí činnost byla neustálou přítomností od roku 1900 až do jeho smrti. Během těchto desetiletí procházel proměnlivou krajinou nizozemského života a zanechal po sobě záznam svých pozorování prostřednictvím svého umění. Byl člověkem své doby, hluboce zakořeněným v geografii své domoviny, od klidu oblasti Gooi až po městskou energii hlavního města. Jeho existence byla definována tímto neustálým zapojením do světa kolem něj, což byl tvůrčí pronos, který trval až do jeho posledních dnů v Amsterdamu.

Artistic Activity and Professional Memberships

V raných letech svého tvůrčího života hledal Kruyder společnost spolupracovníků, aby si vypracoval svou vlastní vizi. Kolem roku 1905 se ocitl v Haarlemu, kde pracoval po boku Henriho Boota. Toto období spolupráce zásadně ovlivnilo jeho raný rozvoj jako malíře i kreslíře. Jeho přítomnost v tehdejších uměleckých kruzích byla charakteristická aktivní účastí v různých společnostech, které podporovaly společný růst a sdílený směr tvůrčí činnosti.

Jeho oddanost umění se odrazela i v jeho formálních příslušnostech. Stal se členem Kunstkring Haarlem, což byl krok, který ho hlouběji integroval do profesionální scény v Nizozemsku. Patřil také do spolku Kunst zij ons doel, čímž si dále upevnil své postavení v uspořádaném světě nizozemského umění. Tyto vazby mu poskytly rámec pro jeho neustálé snaha, zatímco se pohyboval v komplexním světě profesionální kariéry.

S postupem let se měnila jeho geografie i jeho profesní vazby. V roce 1930 se vrátil do regionu Gooi. Tento návrat ho přivedl do oboru Gooise Kunstkring, kde zůstal až do své smrti v Amsterdamu. Jeho život byl definován právě těmito přesuny mezi městy a různými skupinami, které s otevřenou nádrží přijaly jeho ruku i jeho oko.

Významná díla a umělecký styl

V klidu své dílny se Herman Kruyder snažil zachytit podstatu světa skrze hledisko expresionismu. Jeho ruka se pohybovala s neobvyklou intenzitou, upřednostňující syrové emoce tématu před pouhou imitací reality. Velké části své inspirace nacházel v těch nejjednodušších uspořánáních a věnoval značnou část své tvůrčí energie zátiším. Tato kompozice mu umožnila zkoumat váhu a texturu předmětů a nalézt hluboký pocit přítomnosti v tom, co je v běžném životě všední.

Jeho technický přístup se výrazně lišil v závislosti na duchu daného díla. V jednom případě sáhl po jemném doteku pastelu a vodově barvy na papíře, aby vykreslil Útěk z Antverp, dílo datované do roku 1914. Tento médií mu umožnilo určitou lehkost a fluiditu, která ostře kontrastovala s jeho monumentálnějšími záměry. Když pak chtěl ukotvit svou vizi v trvalosti oleje na plátně, vytvářel díla jako Krávy v louce, kde husté nanášení barvy oživilo celou pastorální scénu.

• Útěk z Antverp, 1914
• Krávy v louce

Výstavy a sbírky muzeí

Odkaz, který zanechal Herman Kruyder, byl i v letech po jeho odchodu neustále uctíván. V roce 1936 uspoimál Stedelijk Museum v Amsterdamu pietní výstavu, která oslavovala jeho život i jeho zásadní přínos do oblasti umění. Toto shromáždění umožnilo jeho dílu proniknout k mnohem širšímu publiku a zajistilo, že jeho přítomnost zůstala v nizozemské umělecké scéně cítit i po jeho smrti.

S postupem času se jeho obrazy a kresby dostávaly do významných institucionálních sbírek a na veřejné výstavy. Městské muzeum Van Abbe v Eindhovenu hostilo jeho díla od 13. prosince 1952 až do 25. ledna 1953. Následovalo období uznání v Haagu, kde Městské muzeum v Haagu prezentovalo jeho práce v termínu od 6. února do 15. března 1953. Krátce poté se Stedelijk Museum v Amsterdamu opět vrátil k jeho tvorbě a uspořádal výstavu, která trvala od 21. března do 3. května 1953.