William Willard

Syn kováře a preciznost klenotníka

Na počátku 19. století začíná život syna kováře příběhem definovaným napětím mezi manuální prací a vizuální přesností. William Willard, narozený ve Sturbridge ve Spojenem Státech, nezačíná svou profesní dráhu s pletací štětcem v ruce. Místo toho se věnuje řemeslu klenotníka, disciplíně, která vyžaduje nekompromisní oko pro detail a neochvějnou ruku. Tato technická základnám se stává kamenným základem jeho pozdějšího přechodu do světa portrétní malby. Do roku 1841 je proměna dokončena; Willard pracuje jako malíř v Bostonu, kde se odvrací od kovářství svého mládí směrem k jemným odstínech oleje na plátno.

Ateliérový život malíře v polovině 19. století je neustálým pozorováním. Willard nakonec opouští rušný Boston, aby se vrátil do Sturbridge, kde si založil vlastní studio na svém pozemku. Zde vstupuje model do jeho domény, aby byl zachycen jeho podobný. Je mužem své doby, pohybujícím se na průsečíku tradičního olejomalba a nově vznikající mechanické umění fotografie. Fotoaparát nepoužívá k tomu, aby nahradil svou ruku, ale aby mu pomohl v přípravě; vede modely do specifických pozic a upravuje osvětlení – často napodobující horní světlo jeho vlastního studia – aby urychlil proces portrétování.

Tvář národa

Trajektorie Willardovy kariéry nachází svůj nejvýznamnější kotvici v jediném, hlubokém podobenství. V roce 1864 namaluje portrét Abrahama Lincolna. Toto konkrétní dílo, olej na plátně, zachycuje prezidenta v období obrovských národních otřesů. Obraz nese váhu, která přesahuje samotné plátno, a nakonec se stává vizuálním vzorem pro Lincolnův peníz. Je to okamžik, kdy se umělecká schopnost zachytit podobu střetává s požadavky národní paměti.

Jeho repertoár však sahá daleko za toto jedinečné úspěšné dílo. Ačkoliv jeho reputace silně stojí na schopnosti vykreslit lidskou tvář, jeho ruka se pohybovala i v rámci přírodní společnosti. Mezi jeho dílo patří:

• Portréty významných osobností a modelů
• Pejzážní malby
• Studie využívající fotografické pomůcky pro kompozici

Odkaz a kolekce z Worcesteru

Poslední roky Willardova života stráví ve Worcesteru, kde v roce 1904 zemře. Jeho profesní život, který začal s klenotnickou precizností a vyvinul se v psychologickou hloubku portrétu, zanechává za sebou hmatatelnou historii. Jeho studio i jeho obsah nezmizí s jeho smrtí; místo toho jsou poznamenány jako dědictví jeho příteli, Stephenu Salisburymu III. Tento čin zajistí, že jeho nástroje, skici i dokončená díla zůstanou zachovány pro veřejné studium. V konečném důsledku tyto sbírky nacházejí svůj trvalý domov v Worcester Art Museum, čímž uchovávají přechod od kovářské linie k zdokumentovanému americkému malíři.